Jedno velké přání - Stopy vedou ke družičce

89. KAPITOLA – STOPY VEDOU KE DRUŽIČCE>

„Terezo! To jsi mi nemohla dát vědět, že to nejsi ty, koho ošetřují?“
„Promiň, omlouvám se! Prostě jsem v tom zmatku nemyslela… nedošlo mi, že by to mohlo vyznít jinak, než jsem zamýšlela…“
Lily zatlačila Terezu na lavici. Vážně na ni pohleděla. „Kde jsi byla?“
Caisová se zamyslela. „Já…“ začala pozvolna, „plnila jsem úkol.“
„Úkol? Vždyť ani Brumbál nevěděl kde jsi!“
„Ale to neznamená, že nemluvím pravdu!“ hájila se a ztišila hlas, aby mohla Lily prozradit více. „Potkala jsem upíra. Pravého a nefalšovaného. Lily, já to dokázala! Sblížila jsem se s ním… a on… Noctua Bundus… on souhlasí s tím, že by si naše společenstvo nemělo nechat líbit diktování od Lorda…“
„Naše společenstvo? Terezo, ty mě děsíš! Jak to, že jsi byla pryč tak dlouho? Nechápu to!“
„Lily, s nimi čas utíká jinak… a já… nemohu ti to všechno vyprávět, složila jsem slib mlčenlivosti… ale jedno ti říct můžu – poznala jsem tu sílu, co ve mně dřímala…“
„Jakou sílu?“ zeptala se Evansová s narůstajícími obavami v hlase.
„Tu, kterou mi daroval Marcus… mohu se naučit, jak s ní naložit, jak ji využít co nejefektněji… Lily, cítím se tak silná a sebejistá…“
„Terezo, ty mě děsíš! Co když je to nebezpečné? Co když tě chce získat na temnou stranu, jen tě balamutí řečmi, že je s tebou, na jedné lodi!“
„Nesmysl! Vše mi bylo řečeno. Žádné pochyby! Jsem si jistá, Lily! S jeho pomocí mohu splnit úkol, který mi byl zadán!“
Evansová se zakabonila. Nevěřila té báchorce, něco jí na tom nesedělo, nesedělo jí ani Terezino chování. Kde je strach o přítele, kolegu? Sama ho sem dopravila ze svého poničeného bytu, ale to jí starosti nedělá. Ne, to Lily nemohla připustit; přestat se bát… vždyť strach umí zachránit, starost o druhé, ne, o to Tereza nesmí přijít. Ještě dnes si promluví Brumbálem…
Zatímco Lily takto rozjímala, přišel k Caisové ošetřovatel, aby se jí zeptal, zda-li je to ona, ta, která sem dopravila toho zraněného muže. Vše bylo potvrzeno, a tak se Tereza dozvěděla, že se jedná o lehký otřes mozku a pár zlomených žeber – nic vážnějšího. Vše bude opět v pořádku.
Jistě, co není?

„Jak ti je?“ optala se Jacka, když nabyl vědomí a ji vpustili za ním na pokoj.
„Hlava třeští, špatně se mi dýchá, ale jinak vše v naprostém pořádku. Kde jsi byla? Měli jsme všichni o tebe strach!“
„Já… promiň, to ti nemohu říct… snad jednou… dnes však ne,“ omluvně se na něho zahleděla a tiskla mu pravou ruku.
„Dobře, když mi nevěříš… chápu to.“
„Ne, tady nejde o to, že bych ti nevěřila, ale netýká se to jenom mě, takže musím zachovat mlčenlivost… co jsi vlastně dělal u mě v bytě?“
„Promiň to ti nemohu říct, přísné utajení…“ prohlásil pevně.
„Ale no tak, Jacku!“ okřikla ho. „Nemusíš mi to takhle vracet! Kdybych mohla, tak ti to povím, ale já prostě nemůžu…“
„Jasně, promiň. Všichni tě hledali, tak jsem chtěl pomoci. Napadlo mě, že bych třeba mohl najít nějakou stopu ve tvém bytě. Myslím to tak,“ rychle mluvil dál, jakmile spatřil její zamračený pohled (to je přeci vloupání!), „že bych zaťukal, co kdybys s někým bydlela? Nevím, prostě jsem tě chtěl najít… poptat se sousedů, jestli něco neviděli… když jsem se přemístil před tvé dveře, uslyšel jsem zevnitř podivní rámus. Nenapadlo mě nic lepšího, než vejít – bez ohlášení. Byli tam nějací muži. Dva tři nepamatuji si přesně,“ kroutil hlavou Willoughby. „Vzduchem začaly létat kletba, musel jsem se bránit a za to se ti omlouvám, při tomto souboji jsme tvůj byt poničili… jenomže nejsem tak dobrý, abych se ubránil přesile a zasáhlo mě nějaké zaklínadlo. Potom už si nic nepamatuju… probudil jsem se až zde u Munga…“
„Ale ty můj hrdino!“ usmála se Tereza a políbila ho na rty.
John se zašklebil.
„Co je?“
„Hlava.“

Tereza si četla v Legendách upířích věků a přemýšlela, co z toho asi může být pravda. Měla své favority, ale ani u nich si nemohla být stoprocentně jistá. Nijak zvlášť ji to netížilo, neboť věděla, že Noctua Bundus už bude vědět co s tím… a rovnou se ho zeptá na tamto…
Dnes večer se s ním opět setká. Ty čtyři dny bez jeho přítomnosti byly tak strašně dlouhé! Ačkoliv se pár zajímavých věcí přihodilo, nemohla se dočkat, až opět bude s Noctuem a až jí bude vyprávět a prozrazovat upíří moudra. Vše bude bedlivě sledovat a učit se. Třeba bude moci předstoupit před tu jeho radu. Dostane nové jméno. A zároveň bude s Liamem plnit ten důležitý úkol. Všichni proti němu…
To ji donutilo vzpomenout si na včerejší den. Byla na návštěvě u Lily a Jamese. Konečně stanovili datum svatby. Dohodli se s Alicí a Frankem, že už kvůli bezpečnosti by mohli spáchat dvojité „ano“. Obřad se bude konat v květnu. Dvacátého třetího, sobota. Ve dvě hodiny si oba páry řeknou své ano. Lily s Alicí probíraly všemožné detaily – jaké květiny? Co šaty pro družičky? Bude hostina na místě obřadu? A pokud ano, velká nebo malá? Kolik hostů pozveme…? –, ty Terezu moc nezajímaly. Veškeré své myšlenky věnovala tomu postaršímu upířímu pánovi. Kdyby Lily nebyla tak šťastná a tak zabraná do žvatlání o onom dnu, už by se ptala, co se jí honí hlavou, a Tereza by jí to nechtěla přiznat. Lily by naléhala, až by nakonec Tereza přece jen povolila a přiznala se. Evansová by se rozčílila. Tak jak to umí jenom ona a začala by Tereze odříkávat rozumné argumenty, proč se nezabývat zrovna tímto pánem. Tereza by řekla dobře, nebudu už na něj myslet, ale Lily by jí nevěřila. Caisová by se snažila ze všech sil, aby nebylo poznat, že i přes slib stále myslí na Noctua Bunduse. Lily by k ní vysílala zvídavé pohledy a Tereza by se jen neupřímně usmívala a kroutila hlavou, aby dala najevo, že na něj přeci nemyslí! Naštěstí dnes Lily nijak zvlášť nezajímalo, o čem Tereza přemýšlí, takže se obě dvě vyhnuly procesu, který by je jistojistě vyčerpal. Proto chvalme Pána za to, že mě nechal napsat tento otřesně dlouhý odstavec, aniž by zastavil mou ruku, a já vám mohla suše vypovědět, jak to tam mezi děvčaty často chodí. Tedy kromě dneška. Tento den byl napsán výhradně pro úsměvy Lily, Alice a jejich lásky. Tak.
Poté přijel Sirius s Remusem. Ano, správně čtete, přijel. Zatímco Tereza byla kdesi, kde ani raději nechtěl vědět, jak se to tam jmenuje, pořídil si motorku a upravil si ji speciálně pro své potřeby, čili naučil ji létat. Víte, motorky byly jeho vášní už od čtrnácti let, kdy tajně navštívil o prázdninách mudlovský biograf, kde viděl Černou výpravu s Robertem Duvallem… Když s ní přijel poprvé, James byl nadšen a chválil mu ji. Přesně tak i ostatní kamarádi. Kdež to Lily se tvářila skepticky a tloukla si na čelo. Dokonce o něm prohodila, že je jako malej kluk, kterej si pořád musí něco dokazovat, a že si to jednou dokáže tak moc, až ho to zabije… Vlastně většině čarodějek, které znal, se toto motorové vozidlo nelíbilo a připadalo jim zbytečné, nebezpečné a mudlovské. Naopak krásné dívky, jež pocházely výhradně z mudlovských rodin a samy byly mudly, ty ho milovaly ještě více. Pro ně byl frajírek na pěkný káře a s penězi po kapsách… Takže si tuto část svého života nesmírně užíval…
Naopak Remus si v těchto dnech příliš rozkoše neužil. Nejenže prodělal jednu ze svých přeměn, ale rozešla se s ním i Susie. Alice s Lily jí to rozmlouvaly, tvrdily, že Remus je úplně normální člověk a že jí by nikdy nic neudělal, jenomže Susie to nechtěla poslouchat a zabouchla dveře od svého života přímo Lupinovi před nosem. Ano, jistě jste se dopídili, že se Susie dozvěděla o Remusově nemoci. Nehodlala ho akceptovat, přijat takového jaký je. Ne! Začal se jí hnusit. Jak jen mohla chodit s někým takovým? Remuse to zlomilo. Zapřísahal se, že už se nikdy nezamiluje do dívky, která by nevěděla o jeho malém chlupatém problému…
No, ale to jsme trochu odbočili od toho, že do domu, kde se povalovaly úsměvy po zemi, přijeli Sirius s Remusem. Se všemi se pozdravili a chvíli se klábosilo. Chlapi však usoudili, že je čas na oslavu. Promiňte dámy, musíme zvednout kotvy! Black, Lupin, Longbottom a Potter odešli do hospůdky. Prostě typičtí mužští. Remus jako jedný šel zapíjet ještě žal. Neboj se, nešťastný vlkodlaku, ta malá hnědovlasá holka má pro tebe přichystané odškodnění…
„Takže,“ spráskla Lily ruce, „kluci odešli, což si takhle udělat dámskou jízdu? Poklábosit i o něčem jiném než o svatbě? Co vy na to?“
„A ty to zvládneš?“ ozvala se Caisová. „Klábosit i o něčem jiném?“
„Samozřejmě,“ ohradila se brzy Potterová. „Dojdu pro vínko, vy zatím můžete připravit nějaké občerstvení… uděláme si piknik u krbu!“
Jak Lily rozhodla, tak se stalo a už o sebe cinkají tři skleničky červeného.
„A co ty Terezo?“ zajímala se Alice. „Jak vzal šéf tu tvoji absenci?“
„Kupodivu dobře. Bylo samozřejmě nějaké to napomenutí, ať se to příště neopakuje a tak podobně, ale jinak to šlo hladce. Mám takový dojem, že za to může Brumbál…“
„Jo, je to možný,“ usoudila Lily a dolila si. „A jak to vidíš plnění úkolu?“
„Myslela jsem, že nerada posloucháš cokoliv na tohle téma.“
„Rozhodla jsem se, že nejvíce užitečná budu, když budu znát veškeré informace…“
„Čili můžu počítat s tím, že se naše hádky minimalizují?“ usmála se Tereza.
„Doufám, přece se se svojí družičkou nemůžu pořád hádat!“
„To je pravda,“ přikývla Caisová.
„No, a když už se o tom bavíte, budeš i mojí družičkou?“ zeptala se Alice.
„Já?“ podivila se Tereza. „Ráda! Ale myslela jsem, že jí bude Dorcas.“
„Taky že ano, ale rozhodly jsme se s Lily, že když už obřad máme společný, tak bychom mohly mít společného i víc…“
„Třeba družičky,“ doplnila Lily. „Už jsem Dorcas požádala, jestli by šla za tu moji a souhlasila.“
„Dobře, to je fajn… a vyžaduje to něco speciálního?“
„Speciálního?“ nechápala Alice.
„Jak to myslíš?“ přidala se i Lily.
„Jako stejný šaty, účesy a tak…“
„Jo takhle! No, bylo by pěkný, kdybyste si pořídily stejný šaty, že jo, Lily…“ šťouchla Alice do sousedky po pravici.
„To by bylo úžasný!“ přikývla.
„Hm… a v jaké barvě?“
Nezněla moc nadšeně a nevypadalo ani na to, že by děvčata poslouchala – opět začala klábosit o svatbě. Tereza svůj zrak upírala do okna… Postava zahalená stínem. Vycítila jeho přítomnost. Sledoval ji a ona mohla sledovat i jeho. Ale jak dlouho už tam byl? Po jakou dobu ji sledoval a ona si nevšimla? A jak to že má tu drzost ji vůbec sledovat? Zeptá se, musí. Tohle už jí zasahuje do soukromého života! A ten do této doby patřil jen jí! Nikdy jí do něj nelezly krvavé stopy.

88. Kapitola || 90. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník